2011-03-06

Android Sraz Pardubice vol. I

Konečně nadešla sobota 5. 3. a s ní i očekávaný Android sraz. Nic velkého, spíše menší, komorní akce. Z plánovaných několika set lidí (žert) se nás sešlo 11. Teď se rozepíšu o průběhu celého dne, takže si držte bránice. Byli jste varováni!

Asp

Z domova jsem vyrazila o půl 11 a v Přerově se ke mně připojil Ventil, který mi sice psal DM na Twitteru, ať mu mávám z vlaku v Suchdole, ale já si ji přečetla až za Suchdolem. U mě klasická situace. V Pardubicích jsme čekali na Kubaisse a Zeta s MiKem. Kubu jsme parádně vyšokovali, když jsme se mu schovali za reklamní sloupek a pak ho překvapili rychlým lekavým útokem zezadu. Potom dojeli ti dva a mohli jsme jít na první kešku.

Na hledání jsme měli pár hodin do začátku srazu, všechno bylo krásně naplánované. A hned u té první se mi stalo něco neplánovaného. Při přelézání kolejí se mi rozervaly kalhoty. Poznámka pro příště - kalhoty starší než 3 roky bez slitování okamžitě vyhodit. Nestačili jsme ani keš najít a už u nás byl hlídač. Prý jsme na soukromém pozemku, který je ze všech stran oplocen a označen, a musíme odejít. Skutečnost byla taková, že některé vstupy byly neoplocené a neoznačené. Ale už jsme se nechtěli hádat a odešli jsme. Cestou k další kešce jsem skočila do obchodního domu poptat se prodavaček, zda nemají jehlu a nit. Paní v Orsayi měla, tak jsem si tu 20cm díru na prdeli zašila. Jelikož ale nejsem zručná švadlena (dokonce tekla i krev), po pár krocích se to začalo párat. Šla jsem si tedy koupit kalhoty, první, které mě cvrnkly do oka. Za 3 kila, heh. Mezitím dorazila silná pražská grupa. Hned po prvním telefonátu s Diablem, kdy mi řekl, že můj avatar je hezčí než já ve skutečnosti a já ho na oplátku nazvala debilem, jsem věděla, že vydržet s ním těch pár hodin bude nadlidský výkon. Never more :-) Dohnali jsme ostatní, ale už byl čas jít se Zetem hrát objednaný bowling, tak jsme skupinu opustili a oni pokračovali v hledání. Našli 11 keší, šikulky.

Místo srazu s bowlingem mělo být někde v prostorech toho obchodního domu. Po neúspěšném hledání jsme se optali jednoho prodavače a byli jím nasměrováni do podzemního patra, kde jsme už Luka bowling našli, hned u podzemních garáží. Na místě jsme dostali každý svůj lístek, který se po odchodu zaplacený vracel. Tento systém se mi moc líbil. A šli jsme hrát na jednu z 18 profi drah. Sláva vítězi Zetovi a čest mně. Pěkně jsme si zasportovali a poté jsme šli do salónku, kde jsme čekali na ostatní.

Jako první dorazil Carnero, který si celou dobu předtím četl v autě na Kindlu, zatímco jeho zbytek osádky kačeřil. Potom přicházeli ostatní. Pilo se, jedlo se, všichni jsme se dobře bavili (snad). Hráli jsme 4-player reactor, Cut the rope (díky Lubošovi za instalačku) a pak ještě jednou bowling. U debaty o čárových kódech napadlo Carnera udělat jeden z tácků. Takhle to dopadlo:

Htht

Lidi pomalu odcházeli a zůstali jsme nakonec 3: já, Zet a MiK. Po zavíračce nás vyhodili a já si uvědomila, že mi vlak jede za minutu. Takže vítr! Kluci byli tak hodní, že se mnou počkali na další vlak, který jel po páté. Šli jsme se najíst k Turkovi. Mají lepší kebaby než telenovely. Zet si mimochodem odvezl vidličku, kterou jedl, domů jako suvenýr. Snad to teda nebyla ta moje a on není fetišista. Pak jsme zaparkovali do blízké herny, kde jsme srali číšnici tím, že jsme jedno pivo chlemtali přes hodinu. Bylo hnusné. Ještě, než nás vyhnala ven, že zavírá, tak Zet stihl vyfotit tuhle nádhernou dechberoucí fotku.

Na nádraží jsme měli přes hodinu čas, tak jsme se rozvalovali na lavičce, čuměli na strop a poslouchali nádražní zvuky. A vtom nás napadlo, co ty zvuky asi vyluzuje, a začalo dlouhé rozplétání konspiračních nitek, kde jsme odhalili pravou tvář Českých drah. Vlaková doprava je totiž jedna velká záminka. Neřeknu vám detaily, byla jsem už dost přiopilá, ale malinko napovím: mražená kuřata a robotičtí zaměstnanci. A květiny na nádraží, ke kterým se nedá nikterak dostat, jsou taky děsně podezřelé... 

Po hodinovém nepřetržitém smíchu jsme odjeli směr své domovy. Do postele jsem ulehla asi o půl 8 se vzpomínkou na výborně strávený den a spokojeným unaveným úsměvem, značícím, že jsem poznala nové fajnové lidi (mno, vesměs magory :-). Díky všem, kteří se zúčastnili, a brzy opět na viděnou!

Jo a hrozně mě z toho bowlingu bolí levá noha, od kolena až po zadek. Chodím jak mrzák, grr.

 

Volím Svobodné