2013-09-05

Natsucon 2013 aneb newfag na 2. conu

Toto je můj první blogpost o návštěvě nějakého conu. A vlastně je to druhá akce podobného typu, kde jsem byla. Abych teda radši na začátek vysvětlila, jaký jsem newfag (to slovo jsem se naučila právě na téhle akci!). - Zde vás zastavím a pošlu jinam. Jestli jste už četli nebo vás to nezajímá, pokračujte směle dál.


Je pátek. Natsucon začíná v nebezpečných 15 hodin. V tu dobu končívám v práci v Brně. Jenže já si nadpracovala 5 hodin během týdne, ha! O půl 11 jsem doma, balím se, koupu se, vyjíždím na žlutý autobus. Zahazuju zbytek kuřecího gyrosu z Bamboo, to se nedá dojíst, a nastupuju do autobusu. Sedám si vedle pěkné asiatky (lucky me). V Praze si hodím věci k Michalovi a jedu na Chodov. Propásnu jen 3 přednášky, to jde. S mobilem a otevřenými mapami se blížím ke KC Zahrada, špatně odhaduju umístění vchodu a obcházím celý objekt (v rámci rekognoskace terénu, ovšem). Můj plán, že se na Chodově chytnu jedné z mnoha skupinek a ta mě dovede až sem, nevyšel, tohle je malá akce, komorní, s nízkým počtem návštěvníků, přeci! Nechávám se označkovat růžovou páskou na ruku. Beru program a hledám sály. Špatně označeno, ale během několika hodin nacházím 2 ze 4 sálů, což mi na páteční program stačí. Jsem šikovná. Sice mi trochu pomohli Brňáci, ale i tak.

Pokémoni, digimoni a vykrádání v herní branži od Yuffie. Ujišťuju se, že Číňani jsou fakt weird národ, a toho znetvořeného Eeveeho mám v paměti ještě teď. Bezva přednáška na start. Přesouvám se na jadernou energii v Japonsku. Pro mě jedna z nejpřínosnějších přednášek za celý víkend. Hlavně předhánění se ve znalostech větších podrobností a faktů mezi přednášejícím a díváky tomu dodalo šťávu. Co dál? Zkusíme harémovky, nějaký Zeny. Jo, ono to ani není moc o harémovkách, ale o soukromém životě toho Zenyho. Dobrá záminka! Tohle jsem asi nepotřebovala slyšet. Dál workshop od chill. Podařilo se jí přemoct zlou techniku a mohla nám na scénkách s živými lidmi předvést, jak se stát anime drama queen. Nikomu nebylo ublíženo, ba naopak se dost lidí nacpalo fidorkama. Zbývá se rozhodnout, kam na poslední páteční přednášku. Slash ve Transformers nebo Tenká červená linie o hranici mezi ecchi a hentai? Těžká volba. Jdu na to druhé. Jsme tam snad jen dvě holky, no snad si mě nikdo nebude moc všímat. Fajn anime a scénky, jen to věkové omezení kolikrát opravdu nedává smysl. Bohužel jsem si u pár zajímavých kousků zapomněla napsat názvy. No, znavená odjíždím. Volám a budím Michala, venku fakt spát nechci. Podařilo se a nadšeně mu v posteli vykládám své dojmy z prvního dne. Je ohleduplný, a přestože ho to vůbec nezajímá, trpělivě poslouchá.


Sobotní ráno se trochu protáhlo a do Zahrady dorážím až ve dvě. Zase Zeny? Nee, raději animované adaptace videoher. Většina z toho vypadá jako něco, co bych ocenila až po lobotomii. Ovšem jeden ten Sonic... to si musím sehnat. A teď mám trochu pauzu v programu, nacházím tedy lidi z IRC a kecáme. Pak jich pár navnadím na promítání Hunter x hunter, tak jdem do kinosálu. Ušlo to, následuje Grek. Těšíme se, jeho přednášky bývají povznášející. Má znalosti a umí je mistrně podat. Z žánru mahou shouju jsem neviděla zhola nic, takže jen čerpám nové informace. A říkám si, že se na tu Sailor moon asi musím podívat. Greka trochu zlobilo přecvakávátko slajdů, ale jako komický prvek dobré. A teď je ten čas, kdy bych si i dala pivo. Jdeme tedy do toho vyhlášeného paj... podniku, který je asi 5 kilometrů dolů přes pole. Stíhám jen jedno malé pivo a bramboráčky. Všichni chceme dojít na Hintzuovu přednášku o navážení se do yaoistek včas. Mno, je po a bylo to vlastně takové shrnutí aktuální otaku scény a zamyšlení se nad některými problémy, prokládané vtipy o yaoistkách, jako třeba: Kolik yaoistek je zapotřebí k výměně žárovky? - Jedna, ale musíte ji hlídat, aby šroubovala žárovku do závitu, a ne dvě žárovky do sebe. Ke konci Hintzu dost improvizoval (ne tak prý to tak zamýšlel) a jeho povídání nasadilo brouka do hlavy nejedné yaoistce, takže už ani neměly chuť mu za ty úvodní humory nikterak ublížit. A než začne Astrak s Ratmanem, jdu omrknout stánky. Zvlášť ten polský se mi líbí, chłopak i dziewczyna mi rozumí, tak já si teda koupím plakát Shingeki no kyojin. A i mangu SnK vol. 1. A po nabídnutí slevy za dva kusy i mangu SnK vol. 2. Jo, Poláci, to jsou obchodníci! A poslední moje sobotní část programu za chvíli začne, jdu se postavit do fronty. A ta je velká. Naskládáme se do sálu a kluci začínají. Mají cool epic prezi, bro! V nevymyšlených rozhovorech představují jednotlivé charaktery, se kterými se můžete setkat v nejlepší československé sčítací otaku skupině , a hlavně radí, jak s těmito kreaturami konverzovat, což se může každému jednou hodit. Kluci to mají pěkné, ale bohužel díky špatně vytisknutým scénářům a mírné nesouhranosti přetahují asi o 40 15 minut (mělo to mít hodinu a půl, ne hodinu, ah), to už je na mě dost a jedu se vyspat. A předtím si dát ještě dva Hoegaardeny [huchárdny] a pečivo, které přes den napekl nudící se Míša :-) Tentokrát mu vše stihnu odvyprávět ještě dřív než v posteli. S úsměvem mu rovněž oznamuju, že vstáváme před devátou, abych stihla sushi workshop.

Ten nakonec nedávám a přijíždím na 11. Právě včas na další Yuffiinu přednášku s názvem Nostalgické okénko. Zavzpomínat si na 90. léta, to chcem! Jágr a jeho dlouhá žvýkací guma, Lunetic a Jsi moje máma (zpívá i pár exotů v sále), nahrávnání písniček z radia na audiokazety, u znělky Her bez hranic mi i ukápne slza. Kdo tohle nezažil, neměl žádné dětství, tak. A znovu si říkám, že se musím podívat na tu Sailor moon... Utřu slzu a čekám na nejlepší AMV roku 2012, které sestavil Nya-chan alias Sanya-nya alias Wolfie alias dalších x aliasů. Hodinka uběhla rychle, AMVčka mě začínají dost bavit. A hele, Astrak má ještě nějakou přednášku, Touhou neznám, ale anotace zní i tak dobře. Ono to je nějaká hra, zas jsem o něco chytřejší, a co víc, znám i pár strašidel a bohů, japonská mytologie je strašně zajímavá a těším se na pokračování přednášky na Akiconu. Jsem už z celého víkendu unavená, ale ještě dvě přednášky dám. Alenka v říši divů zní dobře. Nevěřili byste, kolik divných verzí Alenky bylo natočeno. Končili jsme stylově nad debatou, jaké že to Lewis Carroll bral drogy. A čeká mě závěr - Otaku genearace. Fajn téma, ale má to jeden háček - Zeny. Toho člověka by už neměli pouštět na pódium. Opět začal jakože přednášet o tématu, byl i trochu mimo, což rozházelo pár lidí v sále, a po pár minutách se řeč stočila k jeho fanklubu, harému, holce, dalším holkám, chlastacím akcím a nabádání k nechlástání na akcích (čemuž se smáli i jeho nejvěrnější kumpáni, kteří ho následovali na každé přednášce a vedli s ním jako jediní debatu). Stačilo, jdu pryč. Udělám pa-pa na Brňáky, beru si arch nelepících samolepek místo deštníku a po cestě vzpomínám na skvěle prožitý víkend. Nesmím taky zapomenout na aplikaci do mobilu Condroid, která mi pomohla, když jsem si v sobotu zapomněla vzít svůj program. Štve mě, že jsem nestihla vše, co jsem si naplánovala, ale když čtu, kolik toho stihli někteří jedinci... No, nezbývá než se těšit na Akicon!
Volím Svobodné